Věda       Akademon       Vesmír       Osel       AVO       Fyzikální ústav AVČR TOPlist
Laboratorní průvodce - na titulní stranu
Užitečné pomůcky:   Tabulky        Encyklopedie        Nástroje 
Katalog dodavatelů:   Rubriky        Firmy        Zastoupení        Laboratorní přístroje 
Ostatní:       Titulní strana        Zajímavé odkazy        O nás        E-obchody 
Nástěnka : AAS Varian SpectrAA-30 s GTA-96, Nabízime atomový absorbční spektrometr Varian...
Kalendář : 27.4.17: Webinar: Chromatography Trends in HPLC/UHPLC, webinář, Most samples encountered...
Reklama
Jsou viry živé organismy?

Výzkumníci potvrzují, že viry patří mezi živé organismy.

Datum: 8.10.2015

viry patří mezi živé organismy


 

Sdílet na Facebooku   Odeslat na Twitter

Nová studie profesora Caetano-Anollése uvřejněná v žurnálu Science Advances tvrdí, že viry mají své místo na jedné z větví stromu života. Viry mají velice rozdílnou podobu, některé jsou komplexnější s obsáhlou DNA, jiné jsou primitivní a mají blíže jen kouskům bílkovin (prionům). Každopádně viry patří evolučně neoddělitelně k buňkám a jsou s nimi svázané.

Ve své poslední zprávě International Committee on the Taxonomy of Viruses definovala 7 řádů virů, které se odlišují svojí strukturou, tvarem a způsobem reprodukce. V těchto řádech lze vystopovat řetězce postupného evolučního vývoje. Nicméně, pouze 26 ze 104 virálních rodin lze zařadit do této systemizace. Zbytek zůstává nejasný. Problematika virů totiž souvisí s jejich vysokou odlišností. V současnosti bylo identifikováno a sekvencováno cca 4900 virů, ale vědci předpokládají, že typů virů existují miliony. Některé jsou vysoce variabilní a obsahují například jen kousek DNA. Jiné jsou veliké a obsahují třeba i více DNA, než má některá bakterie.

Co stojí za povšimnutí je to, že viry při svém infekčním působení vkládají svou DNA do DNA hostitelské buňky. Buňka se viru ubrání nebo s ním dokáže žít a DNA viru se tak stává součástí genetické výbavy buňky. Viry tak mohou (nebo mohly v počátcích vývoje života) sloužit jako šiřitelé diverzity mezi organismy.
Reklama

Profesor Caetano-Anollés se soustředil na studium tzv. vrásek na proteinových strukturách, které jsou zakódovány v buňkách i virech. Tyto tzv. vrásky jsou strukturální stavební kameny bílkovin (proteinů), které jim dávají jejich charakteristickou trojrozměrnou strukturu. Srovnání těchto vráskových struktur může být zajímavé z hlediska evoluční historie možná lépe, než pohlížení jen na samotné sekvence DNA. DNA totiž může být více variabilnější, než tyto vrásky. Výzkumníci analyzovali všechny známé vrásky v 5080 organismech, které reprezentují každou větev stromu života, včetně 3460 virů. S použitím bioinformatických metod identifikovali 442 proteinových vrásek, které jsou společné pro buňky i viry a 66 vrásek specifických jen pro viry. Z toho plyne, že viry a ostatní živé organismy nejspíše sdílely společné evoluční cesty.

Každopádně ve virech existují struktury, které nejsou obsaženy v žádných jiných formách života. Toto vyvrací hypotézu, že viry pochytily všechnu genetickou výbavu od buněk. Naopak to podporuje teorii, že viry jsou vlastní specifickou formou života.

Samozřejmě, v opravdových prapočátcích života, kdy ještě neexistovala taková diverzita a strukturace, která by se dala stopovat, je možné, že viry spolužily s předchůdci dnešních buněk jen na bázi sdílení RNA genomů či něčeho podobně jednoduchého.

Viry jsou struktury, které jsou parazitické, nemají vlastní výbavu, která by jim umožnila replikaci (rozmnožování), ale takových parazitických organismů je mnoho i na vyšší úrovni vývoje. Toto vše vede k názoru, že na viry bychom měli pohlížet na samostatnou větev stromu života a ne jenom na nějakou neživou hmotu.

Pro kompletní informace si přečtěte  celý článek.

 

Hledání:
 
(fulltextové vyhledávání na stránkách tohoto serveru)

Reklama

Reklama